Historie gabionů
Využití gabionových konstrukcí ve vojenství
Velice brzy po sestrojení prvních gabionů v Egyptě sloužících původně ke zpevnění břehů Nilu a k zabránění eroze půdy se gabiony začaly používat i ve vojenství. Nezávisle na sobě se stejný princip, tedy koš plněný pískem, nebo zeminou začal používat i v Číně.
Posuneme-li se o pár tisíciletí, tak i slavný vynálezce Leonard da Vinci použil gabioné drátěné konstrukce při založení hradu San Marco v Miláně. Dokonce pro ten účel vymyslel speciální koše, kterým se začalo říkat Leonardovy koše. Tohle je první doložené použití gabionů při velké stavbě v historii vůbec. Jak jinak, použil je největší myslitel, konstruktér a vynálezce své doby Leonardo da Vinci.
Velké renesance se jim dostalo s příchodem palných zbraní. Zejména se zvyšující se přesností palných zbraní a jejich nebezpečnosti se staly gabiony nedílnou součástí vojenského vybavení a strategie. Velkého rozšíření se dostalo manufakturně vyráběným košům z vrbového proutí zejména během občanské války v USA. Gabiony měly kónický, tedy zešikmený, tvar a pro snadnou přepravu neměly dno.
Koncem 18. století dosáhlo používání gabionů z přírodního materiálu svého vrcholu a pomalu se začaly prosazovat tak jak je známe dnes, tedy kovové. K současné podobě měly ještě daleko, ale již byly kovové. Jednalo se především o gabiony pytlové či vyráběné z ocelového drátu. První větší použití těchto kamenných konstrukcí je zaznamenáno v Casalecchio di Reno v Severní Itálii. Bylo to roku 1893 a jednalo se o použití jako u původních gabionů, tedy pro opravu erozivního poškození břehů řeky Reno.
Nástupem kovových gabionů se ustupuje od použití ve vojenství a stále více se prosazuje použití ve stavitelství. Jedná se vlastně o návrat k původnímu účelu gabionů s tím, že se začínají používat i v moderní architektuře.
